je součástí biosférických rezervací na seznamu UNESCO od roku 1977 Chráněná krajinná oblast o rozloze 700 km2 byla vyhlášena v roce 1979. Třeboňsko je krajinou vytvořenou z větší části člověkem. V tom se liší od ostatních biosférických oblastí. Nechte se zlákat k romantickým výletům po okolní přírodě, ale i historických památkách, které jsou okouzlující během všech ročních období.
V centru městské památkové rezervace je protáhlé náměstí T.G.Masaryka, na něm radnice a řada městských domů, vybíhá sem i jedno křídlo zámku. Z městského opevnění dochovány bašty viditelné z hráze rybníka Svět, zbytky hradeb (např. u starých lázní), Hradecká brána (poslední přestavba 1875), Svinenská brána (vrcholná ukázka jihočeské renesance z let 1562-69), nedaleko ní Novohradská brána (vlevo od ní Pivovar Regent Třeboň), v sousedství zámku brána Budějovická. Na straně Budějovické brány je při hradbách zámecký park, na opačné straně historického centra protéká pod hradbami Zlatá stoka.
Vznikl na místě někdejšího panského sídla, landštejnského dvorce či tvrze, přeměněné v druhé polovině 14. stol. v hrádek. Z r. 1395 pochází první zmínka o hrádku jako zámku, když v něm sídlili někteří z nových vlastníků, pánů z Rožmberka. Oldřich z Rožmberka přestavěl v 50. letech 15. stol. třeboňský hrad, který byl již před tím místem politických schůzek i jednání protipoděbradské a katolické Jednoty strakonické. Další rozšíření hradu se uskutečnilo za Voka a Jindřicha z Rožmberka v poslední čtvrti 15.stol. a v první čtvrti 16.stol. Oboje úpravy hradu byly pohlceny pozdějšími přestavbami prováděnými za Viléma z Rožmberka, přeměňující postupně hrad v zámek. Začaly v r. 1565 a prováděl je stavitel Jan Vlach. Další stavební činností bylo vnitřní zámecké nádvoří již zcela ohrazeno. Stavitelem Antonínem Ericerem byly vytvořeny neokázalé budovy s hladkými stěnami, které na jižní straně oživoval rezalit věže, na vnitřní straně pak dvouramenné kryté schodiště, vedoucí ke vchodu jihozápadního traktu. Významné úpravy zámku spadají do období vlády Petra Voka z Rožmberka. Již r. 1598 došlo ke koupi bývalé radnice a tím pokračovalo rozšiřování zámku o vnější nádvoří. V následujících dvou letech provedl Domonik Cometa, vlašský stavitel usedlý v Českých Budějovicích, přestavbu jihovýchodního křídla a přístavbu západního výběžku při jeho severozápadním nároží. Brzy po přestěhování Petra Voka do Třeboně (1602) pokračovaly práce na úpravách zámku vybudováním světnice zvané dvořanské v přízemí právě dostavěné jihovýchodní části zámecké budovy. Její malířskou výzdobu ukončil malíř Tomáš Třebechovský v r. 1604. Mimo zámek byla v letech 1606-8 postavena mezi branami Svinenskou a Novohradskou rožmberská zbrojnice, která byla po sto letech přestavěna na pivovar Regent. R. 1712 zřízena na vnějším nádvoří zámku kašna s hlavou Turčína podle návrhu Pavla I. Bayera. R. 1763 byla stavěna budova v jihozápadním cípu vnějšího nádvoří, vedle ní pak r. 1766 vystavěn nový úřednický dům zvaný Stökel. V poslední čtvrtině 18. stol. namalovány sluneční hodiny v rokokovém rámování na vnitřní straně severní brány do náměstí a další na vnitřní straně severního zámeckého křídla (1795). V 19.století přestavba západního křídla a jeho výběžku do zahrady. V zámku je umístěna stálá expozice historie města Třeboně a třeboňského rybníkářství a zpřístupněny historické místnosti z doby posledních Rožmberků (též fraucimor, dvořanská světnice s malovaným rožmberským jezdcem a znaky).
Podstatnou část zámku užívá Státní oblastní archiv Třeboň, který náleží k nejstarším archivům svého druhu v ČR. Jeho úkolem je pečovat o Jednotný archivní fond na jihu Čech. Soubory archiválií, svěřeného archivu do trvalé péče, představují velké archivní bohatství, zachycující vývoj společnosti od počátku 13. stol. do současnosti. Archiv není přístupný prohlídkám, jeho fondy lze studovat v badatelně ústavu po předchozím ohlášení.
Tvoří uzavřený areál budov v okruhu městských zdí. Založen bratřími z Rožmberka v r. 1367 pro kanovníky řádu sv. Augustina a bohatě nadán řadou vesnic a platů z dalších usedlostí. Brzy po založení konventu byly postaveny hlavní klášterní budovy a zároveň byl stavěn i kostel. Z původního kláštera si zachovala svou prvotní podobu ze 14. stol. v neporušeném stavu pouze křížová chodba s kaplí sv. Jana Křtitele, zatímco jeho patro bylo v pozdějších dobách několikrát změněno. Arkády křížové chodby, otevírající se do rajského dvora, jsou dodnes členěny dělícími pruty a ve svých vrcholcích vyplněny třemi druhy bohatého kružboví. Arkádám protilehlé stěny byly již od sklonku 14. stol. zaplňovány malbami. Při obnovení konventu v r. 1631 nebyly klášterní budovy obyvatelné, kanovníci sídlili v zámku a klášter byl jenom filiálkou kláštera v Klosterneuburku u Vídně. Teprve r. 1663 se opět osamostatnil. R. 1705 byly nástěnné malby v křížové chodbě zakryty 24 lunetovými obrazy s výjevy ze života sv. Augustina od Petra Koecka, dvorního malíře císaře Karla IV. Oživení stavební činnosti kláštera v 18. stol. přineslo přestavění hospodářských budov severozápadní straně klášterního nádvoří na nový konvent. Tehdy byl také přistavěn k západnímu křídlu staré konventní budovy severní trakt ušlechtilého architektonického charakteru. Po zrušení kláštera (1785) byla v r. 1787 zrušena kaple na východní straně a přestavěna na školu, která byla r. 1868 dána do užívání nově zřízenému gymnáziu. Po vystavění nové budovy gymnázia (1905-6) byla školní budova předána bytovým účelům. Od. 1919 jsou v budovách bývalého kláštera umístěny různé státní instituce a byty.
Kostel se připomíná v Třeboni po r. 1280. Po založení kláštera augustiánů v r. 1367 byl v místech starého farního chrámu postaven klášterní kostel sv. Jiljí, jehož zvláštností je dvojlodí, které zde bylo provedeno poprvé v českých zemích a ve vzácné výtvarné čistotě. Gotickou klenbu dvojlodí podpírají čtyři štíhlé sloupy stojící v podélné ose kostela. Koncem 14 stol. byl kostel vyzdoben tabulovými oltářními obrazy od tzn. Mistra třeboňského oltáře a opukovou sochou Madony s děckem, jedním z nejkrásnějších výtvorů českého sochařství. Od poloviny 15. stol. zde vznikají nástěnné malby. Při renovaci kostela byla Cometovou prací z r. 1607 věž opatřena trojnásobnou renesanční bání, kterou barvil a zlatil Třebechovský. Z pohromy, která postihla město v r. 1781, nejhůře vyšel klášterní kostel. Padající krov nad kněžištěm pobořil jeho původní gotickou klenbu. Kněžiště bylo zaklenuto barokní valenou klenbou, kostelní krov byl proti dřívějšku značně snížen. Dosavadní jehlancové zakončení běže bylo nahrazeno barokní bání. V letech 1897-1903 při generální opravě kláštera i chrámu byla uskutečněna regotizace věže kostela sv. Jiljí, při níž předchozí barokní báň nahradil tvrdý jehlan. Při této opravě byly také odkryty veškeré zabílené nástěnné malby.
Začal se stavět v r. 1484 původně při špitále na Svinenském předměstí. Založením rybníka Svět byl na předměstí při Břilické silnici znovu postaven špitál i s kostelem, jehož stavbu provedl stavitel Jan Vlach (svěcen 1576). Při obléhání Třeboně císařskými vojsky bylo jimi r. 1620 vypáleno předměstí i se špitálním kostelem. Na náklad obce byl v letech 1646-1651 kostelík sv. Alžběty obnoven. R. 1784 byla postavena věž tohoto kostela, který se stal kostelem hřbitovním. V r. 1978 byla v kostelíku zřízena smuteční obřadní síň.
Za rybníkem Svět se připomíná již v r. 1574, kdy se ocitl téměř na samém břehu tehdy dokončovaného rybníka Svět. Z původní stavby zachováno presbiterium, přestavěná loď má však ještě tradiční gotický charakter. Její největší pamětihodností je nástěnný obraz z r. 1588, namalovaný jihlavským Tobiášem Felsem a představující Viléma z Rožmberka s dvěma manželkami. Roku 1776 byla u kostelíka postavena věž.
Původně renesanční z r. 1566, v roce 1618 vyhořela, v r. 1638 obnovena Jakubem Corrabellem, který zvýšil její věž a opatřil ji současně ochozem pro vrátného, v r. 1781 znovu vyhořela, v letech 1808-1820 přestavěna, v r. 1950-1952 opravena; otevřeno loubí, zřízeno kino Světozor.
Především na dnešním náměstí T.G.Masaryka, bývalo zde souvislé podloubí, které se během let 1996-97 opět celé obnoví. Nejcennější čp. 97 U bílého koníčka: loubí, bohatě členěná atika spočívající na sloupcích, v horní části ozubením zakončené věžičkovité střílny; dnes hotel. Na řadě domů renesanční štíty (čp. 86, 87, 89, 91), na dalších barokní (čp. 93, 94, 96). Dům čp. 89 patřil Štěpánkovi Netolickému (pamětní deska), gotický sklep, síň v přízemí po požáru roku 1562 s klenutou a zrcadlovou hřebínkovou klenbou.
Na bohatě členěném podstavci se sochami světců v jeho rozích je z r. 1780. Blízko sloupu v ose náměstí renesanční desetiboká kašna z r. 1569. Barokní sochy světců (např. blízko Hradecké brány, v parku nedaleko Budějovické brány).
Byla postavena rodem Schwarzenbergů jihozápadně od města poblíž rybníka Svět podle plánů vídeňského stavitele Schmidta v letech 1874 - 1877 v podobě novogotické centrály s předsunutou věží a schodištěm. V kryptě rakve zemřelých členů rodu. Pořádají se zde různá komorní představení, hrobka je přístupná.
Empírové divadlo bylo postaveno v letech 1832-1833 v prostorách někdejší sladovny městského pivovaru. V hledišti je zavěšen z buquoyských skláren na Novohradsku. Malířská výzdoba stropu a stěny nad jevištěm jsou dílem píseckého malíře V.Skály, který v roce 1872 vytvořil malbu na hlavní oponě s alegorickým výjevem příchodu Apolla s družinou do města. Rekonstrukce byla ukončena v roce 1962 - v zadním traktu radnice.
Dochovaný domek J.K.Tyla leží vedle Bertiných lázní podél uměle vytvořeného kanálu zvaného Zlatá Stoka. V tomto domku tyl žil v době kdy ve městě krátce umělecky působil.
Hodně vody uplynulo v Nové řece, kde ráda sedávala zpěvačka, uctívaná a dobře známá v celém hudebním světě. Po životě plném slávy se uchýlila do zámku ve Stráži nad Nežárkou a sláva její se proměnila v samotu a opuštěnost. To koneckonců dokládal i nápis, který umístila ve svém hrůzostrašně vyzdobeném pokoji: “Všechna sláva – polní tráva.” Dub u břehu Nové řeky je dnes místem pomníčku s jejím veršem: “Žijící, již smíte dosud všechny tyto krásy zřít, vzpomeňte si při přeletu sněhobílých racků samot duše mé, jež dozajista vtělena do některého z nich, znovu vždy se vrací v místa štěstí svého zašlého.”
V r. 1883 použil učitel Hucek k domácí léčbě rašelinu z blízkého okolí, úspěšná léčba lákala další pacienty; v r. 1936 převzala lázně městská správa. První lázeňskou budovou byly tzv. Bertiny lázně při Zlaté stoce. V r. 1975 otevřeno nové sanatorium Aurora při severním břehu rybníka Svět, má 400 lůžek, léčí se zde i ambulantně, je zde bazén, v okolí velký park a zahrada. Rašelina se dováží z polesí Barbora, léčba nemocí pohybového ústrojí rašelinovými zábaly nebo koupelemi, doplnění rehabilitačními a masážními postupy. Pro lázeňské hosty vyznačeny tři rehabilitační vycházkové okruhy o délce 500 m, 1 km a 1,5 km (označeny svislými barevnými pásy).
Nynější podoba pivovaru vznikla přestavbou z původní rožmberské zbrojnice na panský Scwarzeberský pivovar počátkem 18. století. Díky velké poptávce po pivu Regent se musel pivovar neustále rozšiřovat až do nynější velikosti a podoby. K vaření piva Regent se používá výhradně přírodní suroviny a je vyráběno zachovalou původní technologií. V letních měsících je u pivovaru otevřena terasa na které lze ochutnat krom tradičního světlého a tmavého ležáku i pivo kvasnicové.
Stezka vytváří okruh v lesnaté a rybničnaté krajině východně od Třeboně. Trasa je vedena po málo frekventovaných asfaltových silnicích III. třídy a zčásti po lesních cestách a hrázích rybníků. Stezka začíná na hrázi rybníka Svět a pokračuje po hrázi rybníka Opatovického. Dále vede trasa k rašeliništi Spálená borkovna, kde se těží rašelina pro potřebu lázní. Odtud směřuje lesní cestou k myslivně Barbora, aby posléze přetnula Zlatou stoku a zamířila k hrázi mezi rybníky Nový a Starý Kanclíř a dále k obci Lutová (zde protíná spojku s dálkovou cyklotrasou Praha – Vídeň - Zelené stezky / Greenways), Stříbřec a Stará Hlína. Cestou protíná tok Nové řeky, k níž jezdívala rybařit Ema Destinnová a míjí rybníky Vyšehrad a Starý a Nový Vdovec. Po hrázi rybníka Vítek míří k největšímu rybníku Rožmberku a kolem Nové Hlíny se vrací směrem k Třeboni.
Tato naučná stezka tvoří uzavřený okruh kolem rybníku Svět (na jihozápadním okraji města Třeboně). Poskytuje stezka základní informace o vývoji současné krajiny Třeboňska jako výsledku dlouholetého, vzájemně prospěšného soužití člověka s okolní přírodou, o historii a současnosti rybníkářství a lázeňství, o lidové architektuře, o významných společenstvech organismů a charakteristických druzích rostlin a základních ekologických vztazích v přírodě. Větší část trasy vede po polních a lesních pěšinách. K vybavení patří i odpočinková místa s lavičkami, mnohé s výhledy do okolní krajiny. V parku na jižní straně rybníka Svět je možno navštívit Schwarzenberskou hrobku.
Rozsálá a dobře zachovaná hradní zřícenina byla kdysi významným hradem, který strážil obchodní cestu. Ve 14. století hrad získali Krajířové z Krajku, kteří jej rozšířili a opevnili. V roce 1771 hrad zničen požárem a od té doby byl opuštěn. Po rekonstrukci prohlídka zachovaných románských části a expozice středověkých zbraní.
Romantický zámek s uměleckými sbírkami patří mezi nejnavštěvovanější památky v Čechách. Ve 13. století zde stával královský gotický hrad. V roce 1561 majetkem Schwazenberků, za kterých došlo v 18. století k barokní úpravě zámku. Do dnešní podoby byl zámek upraven při romantické přestavbě ve stylu anglické gotiky v letech 1841 – 71. V části je umístěna Jihočeská galerie M. Alše. Kolem rozsáhlý anglický park.
Renesanční zámek z let 1583 – 89, zbudovaný podle vzoru italských renesančních vil pro Viléma z Rožmberka. Postupně pak byla v majetku Rudolfa II., Eggenberků a Schwarzenberků. Stavba prošla jen malými úpravami, počátkem 19. století byla přeměněna na byty, od poloviny 19. století využívána jako muzeum. Zámek je tvořen vilou uprostřed renesanční zahrady, která je obklopena ohradní zdí s baštami a věžovou bránou. V interiérech vyzdobených nástěnnými malbami a bohatými štukaturami je umístěna expozice loutkového a kresleného filmu.
Cisterciácký klášter byl založen roku 1263 Přemyslem Otakarem II. S původním názvem Svatá trnová koruna. Po dobytí a vypálení husity v roce 1420 již jen upadal a v roku 1785 byl zrušen. Klášterní kostel P. Marie pochází z konce 13 století, několikrát byl přestavován a je hodnotně zařízen. Na oltáři je kopie Zlatokorunské madony. Nejstarší část konventu je kapitulní síň z doby po roce 1290. Celý areál je na počátku 20. století obnovován a představuje nejlépe zachovalý původní klášterní areál u nás. Expozice písemnictví jižních Čech.
První písemná zpráva pochází z roku 1260. Podle názvu byli původní obyvatelé asi Slované. Roku 1277 byly Slavonice povýšeny na město. Strategicky výhodná poloha vedla roku 1278 k příkazu Přemysla Otakara II. opevnit město. Půdorys města z tohoto období se s drobnými změnami zachoval dodnes. Roku 1423 obléhalo Slavonice husitské vojsko, ale město nedobylo. V 16. století prožívalo město svůj zlatý věk, těžilo se stříbro, rozvíjely se řemesla, zakládaly se rybníky. Ferdinand Habsburský zde zřídil jednu z prvních poštovních stanic v Čechách a na Moravě. Roku 1645 město obsadily Švédové. Za Marie Terezie roku 1750 byla přeložena poštovní cesta z Vídně do Prahy přes Znojmo, což znamenalo hospodářskou stagnaci a tím i zachování renesanční podoby města. Slavonice je příhraniční městečko na hranicích s Rakouskem, s asi třemi tisíci obyvateli. Pro své renesanční náměstí se zřejmě v nejbližší době zapíše na seznam památek UNESCO.
Pohádkový zámek na skále uprostřed jihočeského rybníka. Původní gotická vodní tvrz ze 14. století procházela renesančními, barokními a novodobými úpravami. V roce 1941 získali Lhotu Slavatové a zámek opatřili novou červenou střechou, která svítila do okolního kraje. Odtud název Červená Lhota. Zámek obklopen anglickým parkem. Prohlídka interiérů, konání svatebních obřadů.
Založen v polovině 13. století rodem Vítkovců. V 16. století započal Vilém z Rožmberka s přestavbou hradu na renesanční zámek. Ten pak přešel do majetku Eggenberků a Schwarzenberků, kteří jej vlastnili až do roku 1945. V 17. a 18. století barokně až rokokově přestavěn, rozšířen o jízdárnu, letohrádek a zámecké divadlo. Zámecký park s fontánou, letohrádkem a otáčivým hledištěm divadla. Všech 300 místností je vybavená cenným nábytkem, malbami a tapiseriemi. Město bylo zařazeno do Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Rybářství je jedno z nejstarších zaměstnání člověka. Je to dáno tím, že bylo zdrojem získávání potravy. Ve vnitrozemí byl ale podíl ryb ve výživě lidstva nízký, u velkých řek, jezer a moří převládal. Ryby byly součástí jídelníčku našich předků ještě před záměrnou produkcí potravin. Vedle ryb se ještě lovila zvěř, ptactvo a z rostlin se sbíraly semena a plody. První zemědělci, kteří chovali domácí zvířata a pěstovali rostliny, byli podle archeologických výzkumů zjištěni v mladší době kamenné, to je 4 000 let před naším letopočtem.
Vznik rybníků na Třeboňsku těsně souvisí s povahou půdy a krajiny. Část rybníků je pozůstatkem někdejších jezer, další vznikly při vysušování a osidlování krajiny. S plánovitým budováním rybníků a chovem ryb v nich se začalo už v 2. polovině 14. století, když ubývalo rybnatosti v řekách a potocích. Zasloužili se o něj především Josef Štěpánek Netolický a Jakub Krčín z Jelčan. Po třicetileté válce nastal značný úpadek. Teprve v 2. polovině 18. stol. začalo nové oživení rybničního hospodářství na základě pokusnictví pražského profesora Dr. Ant. Friče, praktiku bratří Horákových a zejména pak nestora českého rybnikářství Josefa Šusty, který vypracoval vědecky zdůvodněnou soustavu zvelebení rybnikářství. Dnes třeboňské rybníky obhospodařuje Rybářství Třeboň, a.s. Jejich přibližně 500.
Rybníky na Třeboňsku tvoří celkem 16 vodohospodářkých soustav spádovaných z převážné většiny do povodí Lužnice a Nežárky. Objem zatápěných prostorů nad bilančním profilem Lužnice pod vtokem Nežárky je cca 390 mil. m3, který je možno zvýšit o rentační objem 50 mil. m3 vody. Tento objem má svůj význam pro agrobiologickou stabilitu v povodí a pro jeho klima a v neposlední řadě pro ochranu před povodněmi, či nadlepšování malých průtoků. Hlavním objektem chovu je kapr, jehož chov i věhlas má již staletou tradici. Pravděpodobný vznik prvních rybníků na Třeboňsku lze spojovat s obdobím vlády Karla IV. Ve druhé polovině 14. století vznikl jeden z nejstarších a zároveň největších rybníků na Třeboňsku - Dvořiště (roku 1363). V roce 1450 bylo na Třeboňsku přibližně 20 rybníků o výměře 710 hektarů. Přechod z 15. do 16. století znamená pro třeboňské rybníkářství nejrušnější období výstavby. Toto období je spojeno s osobností Štěpánka Netolického, který první vložil do výstavby třeboňské rybniční soustavy systém, založil Zlatou stoku a vybudoval celou řadu rybníků (mj. Koclířov, Tisý, Záblatský, Horusický, Opatovický, Káňov). Současníkem a pokračovatelem tohoto prvního významného rybníkáře byl Mikuláš Ruthard z Malešova. Založil poblíž Chlumu u Třeboně rybniční soustavu, která svým vodohospodářským uspořádáním i produkčními možnostmi předstihla rybníky okolo Třeboně. Mikuláš Ruthard patří k velkým osobnostem českého rybníkářství 16. století. Jakub Krčín z Jelčan, tento "nesmrtelný regent", převzal už dobře a účelně uspořádané rybniční hospodářství, aby je řídil a rozšiřoval ve službách Rožmberků až do roku 1590. V období stavitelské aktivity Jakuba Krčína vznikly nebo byly rozšířeny rybníky Svět, Spolský, Vdovec, Naděje, Skutek, Potěšil, Ptačí Blato, Krčín a mnohé jiné. Na důkaz oddanosti Rožmberskému domu vystavěl Krčín největší rybník v Čechách Rožmberk (dokončen 1590), současně s ním vybudoval Novou řeku, která převádí "velkou" vodu z povodí Lužnice do Nežárky. Těmito díly bylo na Třeboňsku dovršeno rybniční stavitelství, z jehož dědictví čerpáme dodnes.
K jeho velkým dílům patří kromě rybníků především 45,5 km dlouhá Zlatá stoka, vybudovaná v letech 1506-1520, kterou odvodnil močály a současně propojil některá existující vodní díla. Když Štěpánek Netolický v r. 1538 zemřel, bylo na třeboňském panství 9 velkých a 37 menších rybníků.
Dále uskutečňoval a rozvíjel Štěpánkovi velkorysé projekty, od roku 1569 regent rožmberského majetku. Jeho zásluhou vznikla celá řada jihočeských rybníků od prvního Počátku přes Spolský, Plástovický a Svět až po největší Rožmberk. Obdiv si nesporně zaslouží také 13,5 km dlouhý kanál, pojmenovaný Nová řeka, kterým Krčín odvedl část vody z Lužnice do Nežárky.
Mnoho rybníků Třeboňské pánve je propojeno s řekou Lužnicí velmi důmyslným kanálem – Zlatou stokou. Dílo Štěpánka Netolického, vybudované v letech 1506–1520, slouží k regulaci stavu vody v rybnících i k zavlažování, dříve i k pohánění mlýnů a pil i k plavení dřeva. Tato uměle vybudovaná, 45 km dlouhá stoka s výškovým spádem 30 m, působí zcela přirozeným dojmem. Můžeme na ní nalézt dokonce mimoúrovňové vodní křižovatky (např. se Železnou stokou...). Odbočuje z levého břehu Lužnice u samoty Pilař, napájí menší rybníky nad Třeboní, obtéká rybníky Opatovický a Svět, dotýká se východní čtvrti Třeboně a podél rybníků Velkého Tisého, Koclířova, Záblatského, Bošileckého a Horusického spěje k ústí zpět do Lužnice asi 2 km jižně od Veselí nad Lužnicí. Celkem je na Zlatou stoku napojeno cca 2 700 ha rybničních ploch (57 rybníků). Nedaleko obce Ponědraž bylo nutno k jejímu převedení vybudovat asi 6 m vysoký násep. Zlatá stoka je vodní kanál dlouhý 45,5 km, 2-4 m široký a 1-1,5 m hluboký. Maximální průtok dosahuje 2,5 m3/s při nepatrném sklonu 0,4 promile. Zlatá stoka je mistrovským dílem vodního stavitelství a skvělou ukázkou důmyslného a velkorysého řešení vodohospodářské situace na Třeboňsku.
Byla postavena v letech 1584-5. Stavba Nové řeky byla zahájena současně se stavbou největšího našeho rybníka Rožmberka. Nová řeka, spojující Lužnici s Nežárkou, odbočuje od pravého břehu Lužnice asi 5 km jihovýchodně od Třeboně od samoty U Soukupů (ves Majdalena), kde jsou dvě stavidlové výpusti, které k regulaci přítoků Lužnice (Staré řeky) do rybníka Rožmberk. Nedaleko obce Mláka poblíž zámku Jemčina u samoty U Lapiců. Stavba započata zároveň se stavbou rybníka Rožmberka, aby byla zajištěna jeho ochrana před povodněmi na Lužnici. Jejím korytem lze převést část povodňové vlny do Nežárky. Je rezervací “Novořecké močály”. Nová řeka tak splynula s přírodou, že dnes nikdo nepozná, že se jedná o umělý kanál. Stoka je 13,46 km dlouhá, místy až 20 m široká a má průměrný sklon 0,9 promile. Napájí některé velké rybníky v okolí Třeboně (Vdovec, Ženich aj.) a odvádí přebytečnou vodu z Lužnice do Nežárky, čímž bylo odstraněno nebezpečí jarních záplav, které hrozili protržením rybníka Rožmberk.
Pravidelně přeplavované rašelinné louky podél Nové řeky s mozaikou tůní a močálů, olšiny.
Přechodové rašeliniště Třeboňské pánve s porosty blatkového boru s rojovníkem. Regenerující rašeliniště na vytěžených plochách. Typická flora a fauna rašelinišť.
Meandrující koryto řeky Lužnice s řadou odstavených ramen, mokřadní ekosystémy podél Nové řeky s mozaikou trvalých a periodických vodních ploch, fragmenty původních, resp. strukturou jim blízkých lesních porostů. Ostatní lesní porosty, ať již polokulturní či kulturní, zahrnující podstatnou část z celkové výměry, tvoří v podstatě ochranné pásmo výše uvedených lokalit.
Jakub Krčín z Jelčan chtěl zakončit své rybníkářské umění právě na Rožmberku. V letech 1584–89 oprášil plány na stavbu Rožmberka ze začátku 16. stol. Štěpánka Netolického a pustil se tak do stavby největšího rybníka v Čechách. Na stavbě hráze dlouhé 2,4 km pracovalo pět let na 800 lidí, kteří za chléb, pivo a 5–6 pražských grošů přemístili přes 750 000 m3 zeminy. Robotou poddaní sedláci vozili stavební materiál. Na počátku 17. stol. byla jeho vodní plocha téměř dvojnásobná (1000 ha) než dnes. Rožmberk je vlastně přehradou na řece Lužnici, jejíž vody jsou zadržovány dvojstupňovou hrází. Před velkými povodňovými přívaly z Lužnice je hráz chráněna vybudováním umělého kanálu (Nová řeka), který odvádí vodu z Lužnice do Nežárky. Hráz vysoká 12 m a široká u paty 60–80 m je zpevněna asi 76 duby, které se staly hnízdištěm nejrůznějších druhů ptáků. Rozlehlost vodní plochy umožní z některých míst vidět, že je Země “kulatá”.
Vtok meandrující řeky Lužnice do rybníka Rožmberk s bohatě členitým pobřežím, rozsáhlými litorálními porosty a vyvinutými přechody do komplexu luk.
| Název | Katastrální plocha | Vodní plocha | Objem vody v mil. m3 | Maximální hloubka | Nadmořská výška hladiny v metrech | |
| 1. | Rožmberk | 677 | 489 | 5,860 | 6,9 | 423 |
| 2. | Bezdrev | 493 | 450 | 6,627 | 6,6 | 383 |
| 3. | Horusický | 439 | 415 | 4,115 | 9,0 | 414 |
| 4. | Dvořiště | 395 | 337 | 6,720 | 9,6 | 438 |
| 5. | Velký Tisý | 339 | 317 | 4,830 | 6,9 | 428 |
| 6. | Záblatský | 319 | 305 | 3,450 | 6,8 | 420 |
| 7. | Staňkovský | 273 | 241 | neuvedeno | 18,0 | 470 |
| 8. | Dehtář | 263 | 235 | 13,680 | 6,5 | 405 |
| 9. | Velká Holná | 244 | 220 | 4,400 | 9,3 | 455 |
| 10. | Svět | 214 | 201 | 3,620 | 5,2 | 430 |
Rybářství Třeboň, a.s. je největším rybářským producentem nejen v České republice, ale i po celé "rybníkářské" Evropě. Hospodaří na 7442 hektarech rybníků (ve vlastnictví společnosti je 6870 hektarů, zbývající výměry rybníků má společnost pronajatu). Z celkové výměry rybníků se 414 hektarů využívá k rekreačnímu rybolovu. V produkci konzumních ryb (ročně 2500 až 2700 tun) dominuje kapr (95%), z ostatních významných doplňkových ryb se chová lín, candát, štika, sumec, tolstolobik, amur, okoun. U kapra připadá 60 až 64 % na šupináče, zbývající podíl tvoří lysec.